Pražské ražby z let 1610-1612 v 7. aukci Macho & Chlapovič

Přejít do katalogu aukce.

Přelom prvního a druhého desetiletí 17. století byl pro pražskou mincovnu významným mezníkem. V tomto období došlo v rychlém sledu k několika událostem, které měly pro chod mincovny a charakter mincovní produkce zásadní význam a které předznamenaly její rozkvět pro několik následujících desetiletí. Mincovna v rezidenčním městě českého krále a římského císaře plnila nejen funkci hospodářskou, ale prostřednictvím reprezentativních stříbrných a zejména zlatých ražeb dodávala císařově panování nezbytný lesk. V 90. letech 16. století začala pražská mincovna pravidelněji razit násobné tolarové i dukátové ražby. S příchodem nového mincmistra Jana Lasanze (1601-1609) ražba násobků tolarů i dukátů zdomácněla natolik, že se stala víceméně pravidelnou a byla prováděna každoročně. A to navzdory skutečnosti, že hospodářský výnos z provozu mincovny byl, alespoň ve srovnání s mincovnou kutnohorskou, víceméně zanedbatelný. O reprezentativním charakteru zlaté ražby svědčí nejlépe skutečnost, že pro nedostatek zlata byly přednostně mincovány násobky dukátů. Jednotlivé dukáty nebyly v některých letech vůbec raženy a pokud ano, jedná se o mince mimořádně vzácné. V prvém desetiletí 17. století netrpěla pražská mincovna pouze nedostatkem zlata, ale také stříbra. Přesto známe od roku 1602 nepřetržitou řadu dvoutolarů s Lasanzovým mincmistrovským znamením. Z dob úřadování Jana Lasanze se nedochovaly účty pražské mincovny, neznáme proto přesný objem ražby, soudě z množství zachovaných ražeb, nebyla nijak rozsáhlá. Ekonomické strádání pražské mincovny potvrzují nepřímo také četné zprávy o zatížení mincovny řadou půjček, které byly spláceny jen nepravidelně a často se značným zpožděním.

ČECHY, Rudolf II. (1576-1611), Praha, Samuel Salvart, tolar 1610 (položka 161)

Charakter ražby v pražské mincovně zůstal zachován i za správy nového mincmistra Samuela Salvarta z Falkenberku (1609-1610). Ten je prvně v pramenech připomínán k roku 1599 jako desátník v Jáchymově. V Jáchymově pravděpodobně působil až do svého jmenování pražským mincmistrem v březnu 1609. Ve funkci nepobyl dlouho a již po roce byl vystřídán Benešem Hübmerem ze Sonnleitenu (s přestávkami 1610-1630). Chronické potíže známé již z období Lasanzova přetrvaly i za mincmistrování Samuela Salvarta. Provoz mincovny vyžadoval další půjčky, dodavatelům bylo placeno se zpožděním. Salvartovy dluhy doplácel později Beneš Hübmer a v podání české komoře je označoval za jeden z důvodů pomalého hospodářského oživování pražské mincovny. I přes hospodářské problémy byly v duchu předchozího období v Praze raženy nejen jednotlivé tolary a dukáty ročníků 1609 a 1610, ale také 2 tolary, 2 dukáty, 5 dukáty a 10 dukáty. Na rozdíl od předchozího období se z doby Salvartova mincmistrování částečně zachovaly pražské účetní výkazy. Z nich se dozvídáme, že v roce 1610 bylo v mincovně vyraženo pouze 22 701 dukátů a 18 272 tolarů. Výkazy však nerozlišují mezi jednotlivými dukáty a tolary a jejich násobky. Množství jednotlivých tolarů a dukátů bylo proto ve skutečnosti menší. Je navíc zřejmé, že většina těchto ražeb byla již ražena s mincmistrovskou značkou Beneše Hübmera. Tyto údaje vysvětlují mimořádnou vzácnost Salvartových mincí. Salvartův tolar s letopočtem 1610 bude dražen v 7. aukci Macho & Chlapovič pod položkou 161.

ČECHY, Rudolf II. (1576-1611), Praha, Beneš Hübmer, tolar 1611 (položka 162)
 

ČECHY, Rudolf II. (1576-1611), Praha, Beneš Hübmer, 2tolar 1611 (položka 147)

Pravděpodobně z důvodu neuspokojivých hospodářských výsledků vystřídal v květnu 1610 Samuela Salvarta ve funkci pražského mincmistra Beneš Hübmer. Také on přišel do Prahy z Jáchymova, kde působil nejpozději od roku 1603 ve funkci vardajna. V jeho osobě stanula v čele mincovny výrazná osobnost. Se jménem Beneše Hübmera je spojeno postupné oživení mincovny, jejíž hospodářský výkon stoupl během následujících let několikanásobně. V prvním roce svého angažmá v pražské mincovně působil Hübmer ještě ve službách Rudolfa II. Charakter ražby zůstal ve srovnání s předchozím obdobím nezměněn. Z let 1610 a 1611 známe s Rudolfovým jménem jednotlivé dukáty a tolary a také jejich násobky – 2tolary, 2dukáty, 5dukáty a 10dukáty. V roce 1611 vykázala mincovna výrobu 22 279 dukátů a 30 802 tolarů a to opět po započtení jednotlivých kusů i násobků. Je zřejmé, že již v prvním roce svého působení v čele pražské mincovny dokázal Beneš Hübmer příznivě ovlivnit množství stříbra přijatého ke zmincování. S Rudolfovým jménem však byla v roce 1611 vyražena pouze menší část ražeb. Po neúspěšné vojenské intervenci Leopolda Pasovského do Čech na jaře 1611 byl císař donucen k abdikaci a 23. května 1611 byl za českého krále korunován Rudolfův bratr Matyáš. Poslední ročník pražského 2 tolaru Rudolfa II. s letopočtem 1611 bude dražen v 7. aukci Macho & Chlapovič pod položkou 147 a poslední Rudolfův tolar téhož ročníku pod položkou 162.

ČECHY, Matyáš II. (1611-1619), Praha, Beneš Hübmer, dukát "svatováclavský" 1612 (položka 165)

ČECHY, Matyáš II. (1611-1619), Praha, Beneš Hübmer, 5dukát 1612 (položka 164)

Ambiciózní mladší Rudolfův bratr Matyáš dlouhodobě usiloval o zisk císařské koruny a ve svém zájmu neváhal zpochybnit dynastické zájmy celé habsburské dynastie. V roce 1608 získal za příslib náboženských svobod a jiných privilegií od uherských stavů uherskou korunu a současně převzal vládu v rakouských dědičných zemích a na Moravě. V roce 1609 se rozhodl k vojenské intervenci do Čech, aby přinutil Rudolfa ke konečné abdikaci. Politická jednání mezi českou stavovskou protestantskou většinou a Rudolfem vyústila k vydání Rudolfova Majestátu na náboženskou svobodu a k příklonu české stavovské obce na Rudolfovu stranu. Zaskočený Matyáš byl donucen k ústupu z Čech. Za klíčové pomoci českých stavů uhájil Rudolf II. dočasně alespoň titul českého krále a německého císaře. Vývoj událostí přesto rychle směřoval ke konci Rudolfovy vlády. Zpochybňování Majestátu a všemožné překážky k jeho praktickému naplnění ze strany císaře vedly rychle k poznání, že se stárnoucím a nemocným císařem nelze spojovat budoucnost českého království. Posledním impulsem pak byl konspirační vpád vojsk Rudolfova bratrance Leopolda Pasovského do Čech v lednu 1611. V březnu 1611 v reakci na vpád Pasovských přitáhnul k Praze s vojskem i Matyáš a ve shodě se stavovskou reprezentací přinutil Rudolfa k abdikaci na český trůn.

Ve snaze zajistit si přízeň české stavovské obce neváhal Matyáš II. krátkodobě přistoupit, podobně jako v případě Uher, k okázalým projevům respektu vůči zemské tradici. Odrazem této politiky v českém mincovnictví jsou působivé dukátové ražby s postavou sv. Václava ražené Benešem Hübmerem v pražské mincovně v letech 1611-1612. Výtvarné provedení ražeb je dílem pražského medailéra a řezače mincovních kolků Jana Konráda Greutera. Současně s ražbou jednotlivých dukátů se svatováclavským motivem byly v letech 1611 a 1612 raženy v pestré řadě reprezentativní dukátové násobky – 3 dukáty, 5 dukáty, 6 dukáty, 10 dukáty, 15 dukáty a 20 dukáty. Obrazově se na nich uplatnila kombinace několika motivů - souběžně s novými tzv. ražbami „tří císařů“ pokračovala ražba s poprsím i postavou panovníka ve zbroji. V roce 1612 vykázala pražská mincovna výrobu 33 877 dukátů a to opět sumárně jednotlivých dukátů i dukátových násobků. I po započtení výroby roku 1611 je zřejmé, že zlaté ražby z počátku Matyášovy vlády je třeba považovat za vzácné. V důsledku rychle stoupající ceny zlata na evropském trhu v předvečer třicetileté války odplývaly kvalitní české dukáty bez ohledu na oficiální zákazy rychle za hranice Českého království. Zde byly zpravidla rychle roztaveny a přemincovány na méně kvalitní ražby nejrůznějších mincovních pánů. Svatováclavský dukát Matyáše II. ročníku 1612 bude dražen v 7. aukci Macho & Chlapovič pod položkou 165, pětidukát ročníku 1612 s vyobrazením poprsí císaře pod položkou 164.