Trh „sběratelských ražeb“ aneb trochu divoký západ po česku…

Hon obchodníků na sběratele i obyčejné lidi chtějící pod vlivem „medialní masáže“ uchovat úspory či snad i na nich vydělat v posledních měsících stále trvá a nejednou se blíží velice blízko k pomyslné hranici označitelné jako úmyslně zavádějící nebo „klamající zákazníka“.
Zcela mimo hodnocení tohoto článku ponechávám pamětní mince vydávané ČNB, které jsou ostatně zákonným platidlem a tak se jim nebudu vůbec věnovat (ač názory mnohých sběratelů k nim nejsou někdy zrovna lichotivé).

Firem nabízejících různé medailové ražby je již na našem trhu více a ročně razí mnoho desítek různých ražeb často ve vícero variantách, které se snaží téměř jakkoliv udat na našem malém trhu. Nejednou jsou mnohé medaile nabízeny jako „dukát“ či jeho násobky, je ale nutné si připomenout, že po roce 1989 nebyly oficiálně žádné dukáty u nás raženy a  jedná se  tedy vždy  pouze o  soukromě ražené medaile ve hmotnosti duká tu či jeho násobků a stejné ryzosti (většinou), nikoli tedy obchodní mince, jako byly právě dukáty!
Velice často (ne-li skoro vždy) jsou prezentovány jako výhodná investice i s argumentem, že cena kovu stále stoupá, nejméně stejně tak je o ně „prý zájem“ mezi sběrateli a navíc když je náklad ražby počtem tak „omezený“… (většinou na 500 či 1000 kusů, u dražších někdy i 100-300 kusů). Je to ale opravdu tak výhodná investice, jak se nám snaží tito výrobci a obchodníci ze všech stran přesvědčit a medaili nám vnutit?!? Pokusím se na toto odpovědět v následujících řádcích.

Jako hrubé srovnání vezmeme průměrnou cenu stříbra na trhu v říjnu 2012 kolem 33 USD za trojskou unci (31,1g) a cenu 19 Kč za USD (jde o hrubý výpočet a případná drobná odchylka výsledek moc nezmění - každý si to ostatně může přepočítat dle aktualní situace). Z tohoto vychází světová cena tedy: 33x19=627 / 31,1 =  20,16 Kč/g  čistého stříbra. 
Výrobci a prodejci budou sice argumentovat, že musí platit DPH, výtvarný návrh, raznice atd., ale to nás jako kupující nemusí zase vždy až tolik zajímat, zejména když se chytneme argumentu prodejců, jak výhodně údajně zhodnotím dnešní koupí peníze, když poroste cena kovu jako takového. Gram stříbra v ceně cca 20 Kč je kupujícím tedy běžně prodáván za „výhodné“ ceny 40-60Kč za gram. 

Jako příklad do tabulky byly zvoleny 2 + 2 medaile od asi největších výrobců (vydavatelů) či prodejců na našem trhu a jedná se o konkrétní nabízené medaile za ceny inzerované na jejich stránkách (medaile ani výrobce nejsou uvedeni záměrně, aby se předešlo případnému sporu).
Podobným způsobem by bylo možné lehce udělat podobně nelichotivé srovnání u zlatých medailí, kde je situace většinou podobná. Pokud budu srovnávat výše nákladů, byly zejména v minulosti u nás raženy často různé nejednou výtvarně velmi povedené medaile v nákladech většinou několika desítek kusů (maximálně 100-200kusů) a dodnes nelze tyto medaile označovat za vzácné, na trhu se naopak relativně pravidelně ukazují i v případě stříbrných je jejich cena většinou pouze mírně nad dnešní cenu kovu. Jak je to tedy s „výhodností“ nabízeného údajně „pouze malého“ nákladu 300-1000 kusů, si asi každý udělá obrázek sám.
Nelze sice vyloučit, že v budoucnu cena stříbra nebude dále stoupat, ale stejně tak bude pravděpodobně posilovat koruna a tedy umazávat tento případný zisk a stejně tak je nutno počítat s inflací apod. Asi každý při srovnání cen za gram kovu zjistí, že výhodnost není zrovna tak úžasná, jak je argumentováno a není těžké si spočítat, jak by se kov musel „zhodnotit“, abychom se dostali jen na naši nákupní cenu (o zisku ani nemluvě).
Velice často je výrobci argumentováno na krásu těchto ražeb a tedy jakousi „přidanou uměleckou hodnotu“, bohužel i zde je nutno konstatovat, že výtvarná kvalita realizace medailí je ne vždy zrovna povedená a někdy ani známé jméno autora tedy nelze použít jako jakousi záruku pro po výtvarné stránce povedenou ražbu. Ačkoliv zde lze někdy nalézt i vcelku povedené a pěkné medaile, mnohé jsou naopak spíše nepovedené nebo dokonce označitelné „kýčem“. Je také zajímavé, že mezi organizovanými sběrateli je o tyto ražby minimální zájem a většina kupujících je pravděpodobně z řad laické veřejnosti, která podlehla pravidelné „masáži medií“.

Každý si může tedy sbírat či nakupovat co chce, co se mu líbí i kolik čeho chce. Není však na škodu se před případnou koupí na chvíli zastavit a uvážit, co vlastně, za kolik a proč kupuji, ne jenom slepě věřit všemu, co kdo napíše do novin, letáků, internetu, reklamy…
Rozhodnutí nechávám jen a jen na Vás - Faber suae quisque fortūnae (Každý je svého štěstí strůjcem)