Vzácná ražba Nových Čech – fenik Václava IV. (1378-1400) z mincovny Windsheim

Součástí říšské politiky Karla I. (1346–1378) bylo mj. také vytváření soustavy majetkových držav na území západně od Čech. V době své císařské korunovace (1355) přivtělil 30 hradů, měst a drobných panství v Horní Falci k zemím Koruny české. Tím byl položen základ území, které je nazýváno jako Nové Čechy. I později, až do roku 1363, však byly v hornofalckém prostoru získávány další državy. Nešlo však o vytváření souvislého území, ale síť opěrných bodů souvisejících především s komunikací z Čech do Norimberka a dále do Porýní. Správním centrem se nejprve stalo město Sulzbach. Po roce 1373, po násilném získání Braniborska Karlem I., přenechal Karel jižní část Nových Čech jako vyrovnání s Otou Braniborským. Novým sídlem hejtmana české části Nových Čech se stalo město Auerbach. Konec Nových Čech souvisí s pasivní říšskou politikou Václava IV., který v roce 1400 ztratil titul římského krále, Auerbach padl do rukou Ruprechta III. a tím byly Nové Čechy definitivně ztraceny pro svazek zemí Koruny české. ¹
     Důležitými hmotnými prameny pro historii Nových Čech představují mince.   V rámci Nových Čech tři mincovny produkovaly své ražby ve jménu českých králů – Lauf, Erlangen a Auerbach. Šlo především o feniky, jiné nominály jsou velice vzácné. Součástí Nových Čech byly také državy ve Středních Francích a dvě z nich, Heidingsfeld a Windsheim razily rovněž mince ve jménu českých králů.          
     Mincovnictví Nových Čech je stále poměrně nedostatečně zmapováno. Zásadní mezník ve zpracování této problematiky představuje soupisová práce Z. Nechanického. ²  Do té doby bylo toto téma širší sběratelské veřejnosti prakticky neznámé a nedostupné. Dílo Z. Nechanického skutečně detailně mapuje materiál zveřejněný ve staré německé literatuře, nicméně postrádá obsáhlejší obrazovou přílohu – ta v době sepsání práce prostě nebyla z starší literatury k dispozici. Je tedy zřejmé, že mincovnictví Nových Čech čeká na nové detailní zpracování, opřené již o fyzický materiál a nikoliv pouze o staré literární popisy. Protože jde o mince vesměs velmi vzácné, je každý nový přírůstek materiálu vítaný. Z tohoto pohledu velice cenný je i zde prezentovaný fenik.
    

Jde o sběratelsky mimořádně vzácný fenik řazený J. Háskovou³ i Z. Nechanickým⁴ do mincovny Windsheim. Jde o jednostrannou ražbu s obrazem heraldické orlice s hlavou doleva s výrazným dlouhým jazykem (0,28 g; 15,8 x 14,2 mm). Orlice nese na prsou písmeno W – to je právě indikátorem jeho windsheimského původu. Mince patří do skupiny jednostranných ražeb franckého rázu, které zavedl Václav IV. roku 1396 – tehdy zrušil výrobu mincí se čtyřrázem a zahájil produkci kruhových ražeb. Sledovanou ražbu lze tedy velmi dobře datovat do rozmezí let 1396 až 1400. V rámci mincovnictví Nových Čech představují feniky z Windsheimu mimořádnou raritu. Z Nechanický zachytil pouze dva exempláře ze sbírky Karla Chaury⁵, pocházející z nálezu v Dillingen – do sbírky byly zakoupeny v roce 1924 v aukci Cahn. Z. Nechanický označil tento typ oprávněně jako RR.
     Závěrem lze tedy shrnout, že nabízený fenik představuje velmi vzácnou numismatickou památku z posledních let české správy Nových Čech. Každý nový exemplář windsheimských feniků je z vědeckého i sběratelského hlediska velmi cenný. Nyní se tedy nabízí jedinečná příležitost získat tuto minci do některé ze sbírek a obohatit ji tak o skutečnou raritu mezi vrcholně středověkými bohemikálními ražbami.      

¹ Stručně k historii: Nechanický, Zdeněk: Mincovnictví Nových Čech (České Falce) za Karla I. a Václava IV. v letech 1356–1400. Hradec Králové 1998, s. 4–6.
² Nechanický, Z.: Mincovnictví Nových Čech.
³ Hásková, Jarmila: Pražské groše 1300–1526. České, moravské a slezské mince 10.–20. století. Národní muzeum v Praze. „Chaurova sbírka“. Svazek III. Praha 1991, s. 51, č. 164–165.
⁴ Nechanický, Z.: Mincovnictví Nových Čech, s. 72, č. 219.
⁵ Hásková, J.: Pražské groše 1300–1526, s. 51, č. 164–165.