Když se řekne numismatika aneb proč je sbírání peněz zajímavý koníček?

Numismatika (věda o mincích a v širším pojmu o platidlech obecně) a příbuzné obory, jako jsou notafilie (pomocná věda historická, zabývající se bankovkami) či faleristika (nauka o vyznamenáních a řádech), jsou vědecké obory, které přesahují omezený prostor vědeckých kabinetů a které se úspěšně rozvíjejí i mezi amatérskou veřejností. Například jen málo oborů se může pochlubit tak širokým autorským zázemím z neakademických kruhů jako numismatika. Na numismatiku lze pohlížet z mnoha úhlů. Někdo jí považuje za vědu, jiní ji pěstují jako systematický koníček, pro zaníceného amatéra se jedná o badatelský obor a investor v ní může nalézt dosud ne zcela využívané investiční možnosti.

Knoisos, 560 - 546 př. Kr., Au statér           Syrákúsy, cca 405 př. Kr., Ag tetradrachma

Na sbírání mincí neexistuje jednotný návod. Na počátku každé sbírky by měla být alespoň základní investiční rozvaha. Sběratel si musí předem ujasnit sumu, kterou je ochoten za svou sbírku utratit. Vždy je nutné mít na paměti, že pro mince, podobně jako pro všechny zbytné předměty, neexistuje trvalá poptávka a snadno se může stát, že ve chvíli, kdy majitel potřebuje prodat minci, pro ni nemusí najít kupce. Existuje obecně platná strategie pro vybudování kvalitní numismatické sbírky? Jak a na základě jakých poznatků se dá vybudovat sbírka, která popisuje určitý úsek lidské činnosti, je originální a alespoň částečně uchová vložené peníze či v nejlepším případě se postupem doby sama zhodnotí? Jinak postupuje ten, kdo chce do mincí zejména investovat a tvorba systematické sbírky není jeho hlavní cíl. Odlišný přístup zvolí zájemce, který tvoří sbírku historickou, geografickou či námětovou. Obecně platí, že v první fázi sbírání sbírka utěšeně roste a mince rychle přibývají. Po určité době však každý narazí na strop, finanční nebo materiálový.

Aigina, 650 -550 př. Kr., Ag statér        Gaius Julius Caesar, 17 př. Kr., Ag denár

Antika, středověk nebo novověk? Co se sbírá v českých zemích?

Většina numismatických sbírek je vytvořena na politicko-historickém základě. Sběratelé shromažďují mince z rozličných historických period jednotlivých států. Sbírání antických mincí patří mezi obtížnější numismatické obory. Vzhledem k vysokým cenám antických mincí je v současné době téměř nemožné sestavit zajímavou sbírku z celého období antiky. Soudobé sbírky jsou zaměřeny úžeji, díky tomu jsou však více specializované.

Nejstarší mince evropského kulturního okruhu vznikaly ve druhé polovině sedmého století před Kristem v řeckých státech na západním pobřeží dnešního Turecka. O několik desítek let později začala mince vydávat i města v Řecku, nejprve však na ostrově Aigina. Mince z této doby patří do tzv. archaického období řecké kultury. Byly raženy pouze ze stříbra, zlata a z elektronu, což je přírodní směs obou drahých kovů. Hodnota kovu však v těchto případech nehraje roli a cenu mince určuje hlavně její vzácnost a zachovalost. Archaické řecké mince patří mezi vzácné, nejsou však nedostupné. Témě každá zahraniční aukce má v nabídce několik exemplářů. Klasické období řeckých dějin přineslo do numismatiky snad nejkrásnější mince celé peněžní historie. Ražby z této doby jsou rozmanité a vyskytují se v mnoha typech a variantách. Ve 4. století př. Kr. se v mincovnictví začala využívat měď jako třetí mincovní kov pro výrobu nižších nominálů. Tyto mince bývají cenově dostupné, stejně tak ražby z helénistického období, tedy z doby po vládě Alexandra III. Velikého. (336-323 př. Kr.) K řeckým mincím jsou v literatuře i v katalozích často řazeny také keltské mince a ražby byzantských císařů. Keltské mince jsou v současnosti mezi sběrateli velmi populární, což se podepisuje na jejich vysokých cenách. Byzantské ražby patří mezi opomíjené a jejich ceny jsou na relativně nízké úrovni.

Námětově bohaté a přitom velmi systematické bývají sbírky římských platidel. Sběratelé se věnují buď mincím z období římské republiky nebo tvoří kolekce mincí jednotlivých císařů či jejich rodin. Specializované sbírky se zaměřují například na rubní motivy těchto ražeb. S pádem římské říše nepřestaly být mince emitovány, dostupnost ražeb barbarských dobyvatelů Říma či merovejských králů je však velmi obtížná. Přechod mezi pádem Říma a vznikem středověkých emisí zastupují pouze výše zmiňované byzantské ražby.

Boleslav II., 967 -999, Ag denár                                              Vladislav I., 1120 – 1125, Ag denár

Nejstarší české mince se začaly razit někdy na konci vlády knížete Boleslava I.(935 -972) (Pokusy vědců o přiřazení mincí knížeti sv. Václavovi se ukázaly jako neopodstatněné.) Sbírky bohemiky začínají tzv. denáry velkého střížku. Tyto mince nepatří mezi nejkrásnější, ale vzhledem k jejich vzácnosti a sběratelské oblibě patří většina z nich mezi velmi drahé. Mince pozdějších Přemyslovců (tzv. denáry malého střížku) jsou již cenově dostupnější a přitom vzhledově zajímavější. Patří mezi nejkrásnější románské ražby. Po brakteátovém intermezzu se na českých trzích začalo platit těžkými stříbrnými mincemi – pražskými groši. Jejich sbírání vyžaduje dobrý pozorovací talent a smysl pro detail. Pražské groše představují krásný příklad gotického umění, jsou však námětově velmi rigidní. Jejich sběratelé se věnují studiu písma v opisech, změnám v obrazech lva a koruny a drobným mincovním značkám. Sbírka pražských grošů působí na nezasvěceného pozorovatele dosti monotónně, znalci však poskytne spoustu materiálu ke studiu. Období vlády Habsburků je spojeno s emisí tolarové měny. Vzhledem k rozloze habsburské monarchie skýtají mince z období jejich čtyřsetleté vlády nepřeberné množství okruhů a sbírkových zaměření. Drobné mince navíc nedosahují závratné ceny a vzhledem k jejich variabilitě je možné budovat široké a bohaté sbírky. Mince z doby vlád posledních Habsburků, zejména císaře Františka Josefa I. a také ražby moderního československého státu umožňují odlišný sběratelský přístup. Zájemce o tyto mince sestavuje již popsané a uzavřené řady oběžných a pamětních platidel. V těchto sbírkách se pak potkává sběratelství s investováním, neboť vzácné exempláře mají svou obecně uznávanou cenu. To se týká především zlatých ražeb - dukátů a korunových nominálů.

Václav II., 1183 -1305, Ag pražský groš                        Rudolf II., 1576 – 1612, Au dukát

Na co by si měl dát začínající sběratel či investor při nákupu největší pozor? Velmi důležitá a pro cenu mince mnohdy rozhodující bývá její zachovalost, to zda není odřená, s vrypy či jestli nenese stopy po zlatnické úpravě. Proto by měl začínající sběratel a zejména investor dbát na kvalitu kupovaných mincí. Obecně platí, že v případě potřeby jde lépe na odbyt běžná mince ve vysoké kvalitě než třeba špatně dochovaný vzácný kus. Samostatnou kapitolu tvoří padělky mincí či jejich napodobeniny. Jejích úroveň je různá a kolísá od primitivních pokusů až po dokonalá a těžko odhalitelná díla. Při obraně před nákupem padělků je doslova každá rada drahá. Kupující musí být při nákupu obezřetný a snažit se svou akvizici konzultovat se zkušenými sběrateli. K tomu může využít schůzky poboček České numismatické společnosti, která má ve svých řadách soudní znalce, pracovníky muzeí i dlouholeté a erudované sběratele. Kontakty na ČNS, termíny aukcí i informace o literatuře naleznete na www.numismatici.cz.

František Josef I., 1848 – 1916, Au 4 dukát