Milada Horáková: Jdu s hlavou vztyčenou...

Kdo nezná svou minulost, je odsouzen ji opakovat. Myšlenka amerického filozofa španělského původu George Santayany je univerzální pravdou, která na aktuálnosti neztratí, dokud bude lidstvo obývat modrou planetu. K mementům české minulosti patří zejména osud političky a intelektuálky Milady Horákové: nejznámější oběti justičních vražd z období komunistických procesů padesátých let minulého století.

Symbol drtících totalitních zdí
Nová medaile Pražské mincovny vzdává hold ženě, která v souboji s děsivou mašinérií stalinistického soudního aparátu obstála s hlavou vztyčenou. Razí se ve zlaté i stříbrné verzi. O vypracování výtvarného návrhu požádala mincovní rada Pražské mincovny akademického sochaře a medailéra Michala Vitanovského. Averzní strana s portrétem byla daná, reverz však umělci nabízel poněkud více volnosti. Podklad pro konečný sádrový model tak rada nakonec vybírala ze tří naskicovaných variant. „Chtěl jsem se především vyhnout prvoplánové symbolice. Osud Milady Horákové mi pak sám nabídnul motiv dvou drtících totalitních zdí. Mezi nimi je pro člověka tak úzký prostor, že se v něm nedá přežít, leda snad důstojně umřít. Což byl osud Milady Horákové,“ uvedl Michal Vitanovský. Dílo považuje za svůj malý příspěvek ke zpracování tématu, jehož uměleckému uchopení se podle něho v širším měřítku v Česku stále příliš nedaří.

Číslem vyraženým na hraně jsou opatřeny všechny zlaté i stříbrné medaile. Týká se to tedy i provedení v běžné kvalitě,“ upřesnil mincmistr Pražské mincovny Ondřej Koňařík. Každá medaile opatřená číslem se tak stává jedinečnou. Podrobnější informace a technické parametry týkající se nové emise uvádějí stránky www.prazskamincovna.cz.

Slovo autora medaile
Podobná témata se dělají velice těžko. Historický odstup je příliš krátký a justiční vražda ženy patří k námětům, které se nedají dělat s chladnokrevnou objektivitou. Vyrůstal jsem v tvrdých padesátých letech a teprve moje studentské životní období se šťastně překrylo se uvolněním šedesátých let. Tehdy jsem se dověděl pravdu o různých tabuizovaných tématech včetně skutečné historie našich politických procesů. Na medaili Milady Horákové šlo samozřejmě o její portrét a o reverz s nějakou obecně sdělnou symbolikou. K portrétu jsem si obstaral dostupnou fotodokumentaci a přihlédl jsem také k těm několika dosavadním sochařským realizacím. Při práci na portrétu jsem se hleděl vyhnout sentimentu i pathosu a snažil jsem se, pokud možno, o civilní výraz. Pro reverz jsem hledal nějaké stručné a pádné vyjádření svého pocitu z tohoto mimořádného životopisu. Nakonec jsem použil symboliku dvou totalitních zdí, mezi kterými není v podstatě místo k žití. Miladu Horákovou osud dovedl právě na tohle místo a úzký prostor vnitřní svobody, který jí zbýval, si dokázala uhájit jen za cenu svého života.

Fotografie a texty byly převzaty z www.prazskamincovna.cz.